Zdravím Vás do rekordní doby.
Do rekordní doby tržeb. Ale, i bohužel, do rekordní doby nákladů. Nikdo by si ještě na začátku roku nepomyslel, když nastalo post-covidové obrození, že půjdeme opět do podzimu s vráskami na čele. Na začátku září jsem, společně se společností Dotykačka, prezentoval to, jak se oboru vydařilo léto. Tržbově: parádně. A doplnil jsem to i příklady vývoje ekonomiky podniků. Růst ceny práce a inflace nákladů nám maže zisky. Půjdeme opět do podzimu chudí na rezervy a budeme doufat, že to ustojíme. Případů, kdy podniky končí, rychle přibývá. Někdo to vzdal po třech letech turbulencí natrvalo, někdo svoji restauraci zavře jen do jara a bude doufat, že sluníčko opět přinese euforii a trochu klidu.
Co čekám a co je podle mě důležité?
Čekám ještě větší rozmach přístupu k podnikání alá 90. léta – nepřiznané tržby a černé platby za práci i suroviny. Čekám více provozoven, kde se bude platit pouze hotovostí. Tahle cesta je pochopitelná a mnohým z gastronomů dobře známá. Ale je to cesta do temnoty, která nikam nevede. A zároveň se z ní těžko vrací zpátky. Čekám ale zároveň i daleko znatelnější a viditelnější rozmach druhé cesty. Hospodárnost, dobrý marketing, skvělý přístup ke službě hostovi, inovace a péče o své zaměstnance je pekelně těžká cesta. A nutno říct, mnoho z devadesátkových podnikatelů po ní chodit neumí. Ale je to zejména tahle cesta, která určí vítěze a nakopne gastro k dalšímu rozvoji. Příkladem budiž Brno, kde jsem před nedávnem byl. Pestré, inovativní koncepty, kde pracují usměvaví lidé, s cenami odpovídajícími realitě. A většina z nich plná. A ve většině se dá platit kartou, mobilem, nebo i hodinkami. Brno je fenomén a ukazuje všem cestu.
Neblíží se totiž krize, blíží se doba testování podnikatelských a manažerských konceptů. Nebude to jen o nákladech, ani o zaměstnancích ani jen o hostech, bude to hlavně o majitelích a jejich prozíravosti, odvaze a všestranných manažerských schopnostech. A nikoliv jen o těch tvrdých, ale podstatněji i o těch měkčích stránkách řízení. Nelze nyní nezdražit. Nelze netopit, nelze zmenšovat porce. Nelze se nesmát a nebýt v současnosti pohostinný a přívětivý. Nelze mít špinavou hospodu, kde se personál překřikuje. Nelze podnikat za ceny, které neodpovídají nákladům. Mnozí to nepochopí, protože to "vždycky šlo". Proto budeme svědky toho, že mnohé hospody a restaurace, kde to takto "vždycky šlo" budou zavírat. A já se ptám, jestli máme vůbec být smutní?
Když mluvím s hosty, tak vím, že jejich odpověď je jasná. Hostovi to, že se trh promění a bude kvalitnější, určitě vadit nebude. Bude mu vadit zdražování. Ale s tím se bude muset na oplátku host smířit. Doteď měl totiž luxus, že pil a jedl v nejlevnější hospodě v Evropě. Doteď "to šlo". Ale ty časy končí... Bohužel. Nebo bohudík?
Zdravím Vás!